Jan Želivský se narodil v roce 1380. O jeho životě do roku 1418, kdy začal kázat na Novém Městě pražském, nemáme prakticky žádné informace. Jeho kázání byla velmi úspěšná a postupně si vybudoval postavení lidového vůdce.
Byl nejvýraznější postavou chiliasmu, který se vyznačoval očekáváním brzkého příchodu spasitele a jeho tisíciletého království před koncem světa. Dne 30. července 1419 se po jeho kázání v chrámu Panny Marie Sněžné jím vedený dav před Novoměstskou radnicí dožadoval propuštění vězněných stoupenců přijímání podobojí. Někteří konšelé byli po útoku na radnici vyhozeni z oken a ubiti. Tato první pražská defenestrace byla začátkem husitské revoluce.
Želivský byl pak jedním ze čtyř hejtmanů, které si vzbouřenci zvolili do svého čela. Později byl zvolen konšelem. Jeho působení v politice bylo ale v rozporu se Čtyřmi artikuly pražskými (hlásání slova Božího bez lidských příměsků, přijímání pod obojím způsobem, zákaz světského panování kněží, trestání hříchů ve všech stavech), proto na jeho místo nastoupil Jan Hvězda z Vícemilic, řečený Bzdinka. S jeho pomocí nastolil Želivský v Praze hrůzovládu. Svoji moc využíval k likvidaci protivníků. Na synodě (církevní sněm biskupů) 4. července 1420 získal prakticky neomezenou moc v Praze.
Opozice proti němu postupně sílila, až byl 9. března 1422 na základě žaloby Jakoubka ze Stříbra, který se snažil zabránit jeho extrémům, zatčen a popraven.
-jol-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
