Kníže Alfred Windischgrätz prožil dlouhou a velmi úspěšnou vojenskou kariéru, do povědomí Čechů se ale zapsal hlavně tím, že potlačil pražské bouře z roku 1848. I pro něj samotného ale skončil pokus o revoluci tragicky. Slavný vojevůdce by se 11. května dožil 225 let.
Alfred pocházel ze starobylého rodu, který měl své kořeny v dnešním Slovinsku. Jeho předkové se ale už v 16. století usadili v Čechách, a tak jsou Windischgrätzové počítáni mezi české šlechtice.
Narodil se roku 1787 a už od útlého mládí si budoval kariéru v rakouské armádě. Nebylo mu ještě ani dvacet a už bojoval na krvavých bojištích napoleonských válek. Roku 1840 byl jmenován velícím generálem v Čechách a dobové prameny ukazují, že i přes svůj silný konzervatismus byl mezi českými vojáky oblíbený.
Největší vojenské úspěchy, kariérní vzestup, ale i osobní tragédie prožil během revolučního roku 1848. V březnu se nakrátko stal prvním ministrem, ve vysoké politické funkci se ale dlouho neohřál a brzy putoval z Vídně zpět do Prahy, kde se jeho oddíly během tzv. Svatodušních bouří střetly s povstalci. Windischgrätzovi stačilo pět dní a revolucionáři 17. června kapitulovali. Radost z úspěchu ale knížeti zastínila rodinná tragédie. Při nepokojích byla totiž zastřelena jeho žena Eleanora a prvorozený syn utrpěl těžká zranění.
I tak ale Windischgrätz nepřestal sloužit císaři a v říjnu potlačil povstání ve Vídni. Méně úspěšný byl ale v Uhrách, a tak byl odvolán z vrchního velení císařské armády, načež se kníže stáhl do ústraní. Zemřel roku 1862 a je pohřben na svém tachovském panství.
-krt-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
