Václav II. (* 1271, † 1305) byl šestý český a první polský král z dynastie Přemyslovců, syn Přemysla Otakara II. a jeho druhé ženy Kunhuty. Po smrti otce na Moravském poli (1278) mu byl poručníkem Ota V. Braniborský, který po letech zmatků, hladomoru a politické nestability v Čechách souhlasil s Václavovým návratem z Branibor zpět do Čech.
Tak se roku 1283 ujal vlády za dohledu matčina nového partnera Záviše z Falkenštejna. Letos si připomínáme 715. výročí jeho korunovace, která proběhla 2. června 1297 v Praze.
Václava dějiny neposuzovaly moc kladně, nejspíš v kontrastu s jeho slavnějším a energičtějším otcem. Byl spíše psychicky labilní pecivál a třasořitka, neměl rád bitvy a z koček měl dokonce fobii. Liboval si však v bohatství a nádheře, miloval umění. Lze ovšem říci, že po jeho nástupu na trůn v zemích koruny české nastalo období křehkého míru a hospodářské prosperity. Moc a úspěchy v zahraniční politice přineslo Václavovi české stříbro, které dokázalo naklonit cizí velmože, vést válečné výpravy a reprezentovat ho doma i v cizině. Tak roku 1301 stanula přemyslovská dynastie na samém vrcholu své moci. Její členové vládli v českých zemích, Polsku, značné části Uher a díky lenní závislosti i Míšeňsku. Václav sice nestihl zavést psaný zákoník a založit univerzitu, zato jsme měli své moře.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
