Kdopak by neznal dědu Komárka z komedie „Na samotě u lesa“. Svérázného staříkaztvárnil neobyčejně plodný a talentovaný herec Josef Kemr, který by se 20. červnadožil devadesáti let.
Jeho kolegové na něj bez výjimky vzpomínali jako na velmi pracovitého, poctivého a duchovně založeného člověka. K těmto hodnotám ho jistě vedli už rodiče, švec a pradlena, jimž se v Praze roku 1922 narodil. Tatínek vedl malého Josefa k umění, a tak už jako malý chlapec vystupoval na prknech Vinohradského divadla. Brzy se objevil i v malých fi lmových roličkách, například v legendárním snímku „Škola, základ života“. Od roku 1942 do konce války jezdil s divadelní kočovnou společností A. Budínské-Červíčkové. Pak začala jeho hvězda strmě stoupat, vystřídal několik kamenných divadel, až v roce 1965 zakotvil ve zlaté kapličce, kde vydržel až do své smrti.
Zatímco v divadle ztvárnil úctyhodných 76 rolí, nezanedbával ani televizi a fi lm. Ze 150 fi lmových úloh určitě stojí za zmínku komedie „Marečku, podejte mi pero!“ nebo „Na samotě u lesa“. I komediální Kemrovy postavy v sobě ale nesly špetku melancholie. Nezapomenutelné byly jeho postavy ve fi lmových pohádkách „S čerty nejsou žerty“ či „Honza málem králem“.
Kemr byl hluboce věřící katolík a měl velmi pevné morální zásady i vůči komunistickému režimu, což mu částečně ztrpčovalo kariéru. Významné ocenění získal v roce 1993, kdy byl odměněn čestnou cenou Thálie. O dva roky později, ve věku 72 let, podlehl rakovině. Své milované práci se ale věnoval až do posledního dechu.
-krt-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
