Krvavá vřava druhé světové války zasáhla všechny kontinenty a výjimkou nebyla ani Afrika. Na její sever nejprve vpochodovala vojska fašistické Itálie, která pak přišly podpořit obávané Afrikakorps Erwina Rommela.
Jednou z nejdelších bitev nejen na černém kontinentu, ale v rámci celého světového konfl iktu, bylo obléhání Tobruku. Přístavní město na severu Libye se během té doby změnilo doslova v babylon − před vojsky osy ho totiž hájily jednotky z nejrůznějších koutů světa. Setkali se zde Australané s Jihoafričany, Čechoslováci s Poláky nebo Brity.
Tobruk byl obklíčen vojáky osy 11. dubna 1941. Město se stalo po souši naprosto nedostupné, veškeré zásobování proto muselo probíhat po moři. Do přístavu tak 21. října připlul 11. československý prapor pod vedením podplukovníka Karla Klapálka.
Šest set padesát Čechů a Slováků se aktivně zapojilo do obrany města. Byli i u toho, když se v rámci operace Crusader podařilo především britským jednotkám probít přes obležení. Střet trval do 10. prosince a spojenci získávali navrch. Situace se ale začala obracet k horšímu hned v lednu 1942, kdy Němci s Italy zahájili protiofenzívu.
Čechoslováci Tobruk opustili až v dubnu, kdy je vystřídali Jihoafričané. Čtrnáct jich ale chybělo – padli při obraně města. Ostatní měli štěstí v neštěstí a vážná i lehčí zranění přežili.
Utrpení města ale nekončilo. Němci se vzchopili, v Tripolisu totiž doplnili nové muže a zásoby, zatímco obránci ještě nestačili vybudovat dostatečnou obrannou linii. Nedokázali tak mohutné ofenzívě vzdorovat a Tobruk 21. června, právě před 70 lety, padl.
-krt-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
