Herečtí kolegové na něho vždy vzpomínali jako na velmi slušného člověka. Herečky zase obdivovaly jeho vrozenou noblesu a nefalšované gentlemanství. K tomu všemu byl Václav Voska ještě bohem nadaný herec.
Narodil se krátce po vzniku Československa 21. října 1918 v Praze v rodině středoškolského profesora. Již během středoškolských studií spolupracoval s rozhlasem a od roku 1939 byl angažován do Divadla na Vinohradech. V roce 1945 odešel do Národního divadla, ale již po pěti letech musel z kádrových důvodů odejít. Přešel do nově se formujících Městských divadel pražských, kde setrval až do své smrti v roce 1982. Voska se zde postupně vypracoval na jednu z hereckých hvězd. V sedmdesátých letech 20. století v průběhu tzv. normalizace měl z politických důvodů značně omezený přístup do televize a fi lmu. Tehdejší političtí představitelé mu dávali za vinu, že se objevil na pohřbu Jana Palacha a aktivně se účastnil obrodného procesu v 60. letech, kdy byl dokonce zvolen poslancem České národní rady. Alespoň v roce 1976 exceloval pod režijním vedením Jindřicha Poláka ve fi lmovém dramatu Noc klavíristy. Příležitosti, které se mu nedostávaly ve fi lmu, naštěstí plně nahrazovaly role divadelní, kde mohl převážně v charakterních rolích rozvinout své herecké mistrovství. Několik let bylo kvůli němu například beznadějně vyprodané představení belgického autora F. Marceaua Vajíčko, kde Václav Voska doslova udivoval svým brilantním výkonem – divák ho chvíli miloval a vzápětí naopak nenáviděl. Václav Voska zemřel 20. srpna 1982 ve Valašském Meziříčí, ale jeho ostatky jsou uloženy na pražských Olšanských hřbitovech.
Marcela Kohoutová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
