Není nad spřízněné duše ochotně nás doprovázející při toulkách přírodou, stejně jako mě doprovodila duše má spřízněná Macháčková na výletě za zaniklou vesnicí Bučina na Šumavě (1162 m n. m.). Původní dřevařská osada (Buchwald) vznikla na zaniklé Zlaté stezce kolem roku 1770. Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla v roce 1890 (30 domů, 466 obyvatel) a byla nejvýše položenou osadou v Čechách. V roce 1946 byla však vysídlena a během roku 1956 srovnána se zemí.
Na Bučinu jsme dojeli autobusem z Kvildy a posnídali na terase hotelu Alpská vyhlídka. Výhled byl překrásný, ale z bývalé vesnice jsme nezahlédli skoro nic. Přesto to byl cíl našeho výletu. Protože je ale většina někdejší vesnice obehnána elektrickými ohradníky, chránícími před lidmi užitečná zvířata, nezbylo nám, než se vydat po naučné stezce směrem k další zaniklé vesnici – Knížecí Pláně. Nakonec jsme ale byli rádi, že jdeme právě tudy. Z vesnice toho vážně moc nezbylo, ale infopanely vyprávěly báječně. V místě, kde stával bučinský kostel, hnán egem hrdiny, rozhodl jsem se přelézt ohradník. Nebudu vám lhát, stoje obkročmo nad ohradníkem vzpomněl jsem si na faráře z Hoštic a bylo po hrdinství. To vzalo zasvé defi nitivně v okamžiku, když na mě mrkla zpoza stromu zvědavá rohatá hlava. Okruh, který jsme absolvovali, má asi 12 km, což zvládnete pohodlně za 6 hodin včetně snídaně na Alpské vyhlídce i oběda v penzionu Hájenka na Knížecích Pláních.
-lgs-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
