Vyhlášením samostatného československého státu v říjnu roku 1918 došlo k rozpadu Rakousko-Uherska. Území Slovenska, které dosud patřilo Maďarsku a nyní bylo připojeno k Československu, se stalo zdrojem válečného konfliktu mezi vojsky Československa a Maďarska.
P o l i t i c k é osobnosti v čele s T. G. Masarykem hájily s velkým úspěchem uznání existence samostatného státu. Edvard Beneš, druhý československý prezident, jenž byl znám jako veliký diplomat, tehdy prosadil, že jižní částí Slovenska procházela demarkační linie, a to ještě před ofi ciálním stanovením hranic. Ovšem Maďarům bylo slovenské území přivlastněné k Československu trnem v oku, nově stanovená hranice se jim nelíbila a trvali na zachování uherského území v původních hranicích. A tak došlo ke sporu mezi Maďarskem na jedné straně a Československem na straně druhé o slovenské území. Maďaři byli vůči Československu ve vojenské výhodě. Útok československých vojsk započal 27. dubna, protiútok Maďarů měl jasný úmysl – vytlačit československé vojsko ze slovenského území. Válka byla zahájena v době, kdy na ni nebylo československé vojsko dostatečně připraveno, neboť italský velitel Piccioni byl vystřídán francouzským generálem Pellém, který byl jmenován do funkce vrchního velitele československé armády. Maďarská Rudá armáda měla díky naší nepřipravenosti navrch, obsadila nejdříve dvě třetiny Slovenska a podařilo se jí dosáhnout až hranic s Polskem. Postup maďarských vojsk na východě ukončilo až uzavřené příměří v červnu roku 1919.
-mat-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
