Duben je dost zvláštní měsíc. Začíná aprílem a končí upalováním čarodějnic – čarodějnickým, čarodějným, černým sabatem. Končí pohanským rituálem plným hýření a orgií, který vede samotný satan. Jak příznačné, když si uvědomíme, že hned následující den začíná máj, měsíc plodnosti a lásky. Úsměvné, nebýt toho, že si čarodějnické blouznění (masové šílenství hraničící s davovou psychózou) mezi lety 1484–1728 vyžádalo přes 300 tisíc lidských životů.
Původ slova sabat má být údajně odvozen z latinské podoby hebrejského slova šabat (odpočinek). Ve středověké Evropě se stal ale šabat označením pro všechny svátky nekřesťanské. Tedy i pro vymyšlený „svátek čarodějnic“, který se záměrně konal v noci z 30. dubna na 1. května na tajném, odlehlém a pustém místě. Proč právě této noci? Hlavním důvodem byl stále živý původní keltský svátek jara Beltain, až později označovaný za Valpuržinu či fi lipojakubskou noc. Zvyk pravděpodobně také souvisel s pohanským obyčejem vynášení Morany. Zkrátka toho večera naši předkové na ochranu před zlými duchy a démony (čarodějnice jsou výmyslem až inkvizičních procesů) zapalovali posvátné ohně na vyvýšených a z velké dálky dobře viditelných místech. Tradice to byla krásná, zvláště když večer 30. dubna se vydávali zamilovaní do lesů, kde čekali na půlnoc a příchod 1. května, svátku milostných her. Z této tradice se nám zachoval alespoň krásný zvyk líbání se na 1. máje pod rozkvetlým stromem.
Jak již bylo řečeno, inkviziční procesy udělaly ze strážných a očistných ohňů „pálení čarodějnic“ – sabaty. Pro větší názornost mi dovolte popsat tento obřad slovy dneška. Čarodějnice (pankačky) na mítink přilétaly na košťatech (viz Harry Potter) nebo na předmětech potřených „kouzelným gelem“, popř. na svém asistentovi, kterého jim věnoval šéf firmy – ďábel. Ten také mítinku připomínajícímu Halloween předsedal v podobě kozlo-člověka. Zaměstnankyně mu nejprve předložily své roční zprávy o činnosti a poté proběhla výběrová řízení nových kandidátek v plavkách i bez nich. Následovala ochutnávka homeopatik, pozvolna přecházející do hlučné technopárty plné zpěvu, tance a skoků do ohně i přes něj. Vše pak bylo zakončeno velkým grupáčem.
Dnes je pálení čarodějnic svátkem, kdy se lidé scházejí u planoucích ohňů především pro zábavu, bez ohledu na víru či nevíru. Děti to milují, mladí si to užívají, střední generace to projí a propije a ta nejstarší se zájmem sleduje, co se děje. Zkrátka každý si přijde na své a vždy to stojí za to. Jen vás požádám v zájmu zachování čistoty tradice české, na palici naší čarodějnice patří šátek, na americkou pak špičatý klobouk. Stejně jako u nás chodí Ježíšek, a ne Santa Claus.
-lgs-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
