Původní panský dvorec či tvrz z druhé poloviny 12. století byl za Žirotínů z Hořovic přestavěn na pozdně gotický hrad, který v 16. století páni z Říčan přestavěli na renesanční zámek. Po Bílé hoře byl majetek říčanských pánů zabaven a roku 1622 jej získala Marie Eusebie ze Šternberka (choť Bořity z Martinic). Koncem 17. století přechází panství sňatkem na pány z Vrbna a Bruntálu a Jan František staví v Hořovicích nový zámek.
Když Vrbnové prodali panství (1852) hesenskému kurfi řtovi Friedrichu Wilhelmovi, knížeti z Hanau, jeho potomci vlastnili zámek až do roku 1945. V 50. letech přešel zámek do správy Národní kulturní komise a následně na Státní památkovou správu. V roce 1974 byl objekt pro havarijní stav uzavřen a znovuotevřen až v roce 1985. V roce 2002 byl areál zámku vyhlášen Národní kulturní památkou.
Více se z pestré historie dozvíte při prohlídce zámku, která opravdu stojí za to. Já si ji alespoň užil. Možná i proto, že cesta ke dnešní podobě zámku se rodila jako v pohádce o ošklivém káčátku. Jakmile projdete zámeckou branou, kterou střeží dva lvi se zlatou korunou, uvědomíte si, že je tu až podezřele uklizeno, uhrabáno, posekáno a zastřiženo. Překvapení na zámku na vás ale čeká za každým rohem. Pro mne byla tím největším prohlídka. Zařízené interiéry přesvědčivě přibližují život posledních majitelů zámku, až má návštěvník pocit, že každým okamžikem musí dveřmi v rohu místnosti projít paní hraběnka. Nepadá tu na vás tíha starých časů ze zaprášených exponátů či prošlapaných koberců. Nebruslíte tu v papučích a děti ani jiní domácí mazlíčci tu nejsou nepřekonatelný problém. To vše dokresluje výklad průvodce, který svou prací žije... V Hořovicích se vyhnete všem civilizačním nepříjemnostem, které na vás číhají na mnohdy jen neprávem přeceňovaných památek „první velikosti“.
Pokud se rozhodnete v čase babího léta pro zajímavý výlet, zámek Hořovice jistě nezklame. Pro mne to byly skvělé chvíle na skvělém místě, které jsem si užil a navíc jsem se dozvěděl řadu zajímavostí. Například příběh, ke kterému došlo před 85 lety, kdy tragicky zahynul Tassilo, princ z Hanau, hrabě ze Schaumburgu (*21. 12. 1901), druhorozený syn majitele hořovického panství. Po závodech v Prostějově, kde zvítězil na vlastním letounu Messerschmitt BFW M 23b s označením D-1849, se vrátil na letiště ve Kbelích, odkud v pondělí ráno 16. 5. 1932 v 11.55 hod. odstartoval a na poli za klecanským zámkem přistál krátce po poledni. Zda byl důvodem jeho návštěvy společenský takt, oběd či zámecká paní, se neví. Každopádně před odletem se princ rozhodl, snad proto, že byl považován vedle skvělého zemědělského odborníka také za skvělého letce, že hostitelce a početnému davu přihlížejících předvede pár akrobatických prvků. Stalo se ale, co nikdo nečekal. V 15 hodin a 13 minut jeho stroj havaroval a podle zápisu v klecanské matrice byl princ na místě mrtev
Místo neštěstí v polích označoval pomníček s nápisem: Ke zbožné památce na Tassilo, prince Hanavského a hraběte ze Schaumburgu, roz 21. prosince 1901, který se v těchto místech zřítil se svým letadlem a zabil dne 16. května 1932 odpoledne ve 3 hodiny 13 minut. Ten byl ale krátce po druhé sv. válce odstraněn a odvezen neznámo kam. Torzo pomníku pohřešované od roku 1946 bylo nalezeno až v 90. letech minulého století v zahradě klecanského zámku a po opravě byl pomník vztyčen na klecanském hřbitově.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
