Šumava je lék, který způsobuje závislost a navíc, jak zpíval Waldemar Matuška, les je dům, les je chrám, les je obraz, les je rám, les je voda živá, les, to je snad zázrak sám. Co dodat, snad jen to, že na Šumavě to opravdu platí na sto procent. Při mém letošním putování mě touha po poznání nepoznaného zavedla na místa, která podle mě mohou zajímat i vás.
Proč na Boubín?
Unikátní rezervace Boubínský prales v samém srdci Šumavy je dostupná například lokálkou z nejvýše položené železniční stanice v ČR v Kubově Huti. Dobrým důvodem k návštěvě jsou až čtyřsetleté stromy nebo fakt, že prales je starší než tolik přeceňovaný lidský rod. Pozůstatky původních pralesů jsou dnes chráněny bedlivým okem zákona. S tímto je také při výstupu na Boubín potřeba počítat. Vlevo les, vpravo les, zastávka u Boubínského jezírka, dlouhé stoupání na vrchol k rozhledně a zpět po povalovém chodníku a zpevněné cestě. Pro mě nuda, ale protože jsem cestou potkával davy turistů, mnohdy s kočárky i malými dětmi, nechám si svůj názor raději pro sebe.
Debrník – vítejte v hraničním pásmu
Výlet na Debrník je zcela z jiného soudku. Nepotkáte tu takřka ani živáčka. Mladí budou zírat, co to byla ostraha státních hranic, a pamětníci zatlačí retro slzu při vzpomínce na časy minulé. Každopádně výlet na Debrník nadchne nejen milovníka přírody, ale také odrostlého kluka, fotografa či příznivce „hůlkování“. Cesta je nenáročná, vhodná pro rodiny s dětmi i kočárky. Cestou uvidíte opuštěná kasárna pohraniční stráže, základy zničeného zámku, který se nehodil do krámu, tankové zátarasy, kulometná hnízda nebo Ferdinandovo údolí a jezírko, kde se parádně činila bobří rodinka. Více se o místě dočtete na infopanelech.
Zaniklá osada Hůrka (Hurkenthal)
Chcete-li se vydat po stopách nedávné historie, na místa zaniklých vesnic v pohraničí, potom Hůrka je ideálním místem. Zaparkovat můžete na Nové Hůrce. Přestože jdete po zpevněné cestě, tatínkové tlačící kočárky se slušně zapotí. Odměnou je zastávka na romantickém místě, bohužel s pohnutou historií. Sklářská ves založená roku 1732 při sklářské huti Hafenbrändlů měla od roku 1789 vlastní kostel, u kterého byla roku 1820 vystavěna hřbitovní kaple, která sloužila jako hrobka sklářských rodů Abelů a Hafenbrändlů. Býval tu také zámeček, hotel, hostinec, pošta, dva mlýny a lesovna. Po odsunu německých obyvatel se obec ocitla v hraničním pásmu a stala se střelnicí. Budovy byly zničeny, pouze hřbitovní kaple přečkala dodnes. Ve hřbitovní kryptě bylo pochováno ve skleněných rakvích celkem 23 členů sklářské rodiny Abelů a také Josef Klostermann, otec spisovatele Karla Klostermanna. Tento fakt neunikl v roce 1952 demoliční četě vojáků. Násilím otevřeli kryptu, oloupili nebožtíky a poté rakve s jejich ostatky vynosili ven, kde se do nich, opřených o zeď, učili střílet. Někteří, notně posilnění alkoholem, se pokoušeli dokonce s mrtvými tančit. Doklady svého řádění poté zakopali na hůreckém hřbitově.
Přes Jezero Laka a Zlatý stoleček do Horních Ždánidel a Pomezí
Ze zaniklé osady Hůrka je to k Jezeru Laka celkem nenáročná cesta, byť po červené. U jezera doporučuji posilnit se před další cestou. Do sedla na Zlatý stoleček je to krpál. Přestože mě při mém pěším výstupu nepředjel jediný cyklista, pokud tedy nepočítám dva obtloustlé třicátníky na elektrokolech, zapotil jsem se. Dobrou zprávou je, že po dosažení sedla máte nejhorší za sebou a dále
už si to štrádujete jen z kopce. Po několika kilometrech dojdete do zaniklé vsi Horní Ždánidla (Obersteindlberg), kde lze u všech někdejších domů nalézt alespoň nějaké ty více či méně zachovalé zbytky základů. Ale představit si, jaké to tu kdysi bývalo, vám pomůže jen projekt Album Šumavy připomínající rozevřenou knihu. Posledním zastavením je zaniklá ves Pomezí (Gsenget), těsně nad státní hranicí. Také zde jsou k vidění zbytky základů domů. Pro ty, co mají rádi adrenalin s překvapením, mohu doporučit výlet z Pomezí na státní hranici, kde je k vidění historický hraniční kámen. Cesta k němu ale není vůbec jednoduchá. Jednak díky polomu a navíc patří do kategorie „hledej a najdi“. Poté je ale už načase vydat se do Prášil. Cesta je nenáročná, jen trochu nudná, ale když si budete notovat „Na silnici do Prášil jeden mladý cestář žil…“, jde to samo.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
