(140 let)
„Byl to protivník, nebyl to nepřítel,“ řekl o Karlu Horkém básník J. Seifert. O novináři, který nenechával nikoho v klidu. Literární kritik Arne Novák ho nazval „rytířem fejetonu“.
Rodáka z Ronova nad Doubravou (nar. 25. 4. 1879) škola moc nebavila, život kolem ano. Začal psát pro Humoristické listy, vydával vlastní časopis Kramerius a v roce 1906 se konečně prosadil do Prahy do týdeníku Národní obzor, především jako nadaný fejetonista. Roku 1908 mělo v Národním divadle premiéru jeho drama Vodopád Giessbach (bylo mu teprve 28 let!). Oženil se s dcerou známého politika Josefa Düricha. Redigoval literární revui Stopa, která uváděla do literatury nové autory (Čapky, Vančuru aj.). V roce 1912 se stěhuje do Paříže, po vypuknutí války do Španělska, pak Portugalska a od roku 1916 žije v USA. Politika ho zajímá čím dál víc. Publikuje ve prospěch čs. odboje a samostatnosti, pak se ale s hlavním proudem, zejména E. Benešem, názorově rozchází. Do ČSR se vrací až v roce 1921, k politické novinařině až roku 1926. A zůstává věčným opozičníkem, jako vždy píše to, co si myslí. Jeho ostrý tón se mírní až koncem 30. let. Německá okupace mu dává, jako novináři, který léta útočil na Hrad, šanci být na výsluní. Horký ji nevyužívá a zachovává si tvář, chrání některé své bývalé nepřátele. Po válce jen bezmocně přihlíží demontáži demokracie v ČSR. Po roce 1948 si v novinařině 10 let „ani neškrtl“. V posledních letech života († 2. 3. 1965 v Praze) psal pro deník Lidová demokracie.
-ak-
foto Karel Horký (1879–1965) © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
