(130 let)
Když dva dělají totéž, není to totéž. Týká se to i práce uznávaných historiků Bartoše a Pekaře a jejich pojetí výkladu husitského období.
František Bartoš se po narození 5. dubna 1889 v Rychnově nad Kněžnou přestěhoval po pěti letech do Turnova. Studoval gymnázium v Mladé Boleslavi a poté historii na Karlově univerzitě v Praze a také ve Freiburgu. Působil několik let jako učitel na střední škole v Praze (1915–1931) a po zbytek své odborné kariéry do roku 1960 jako profesor českých dějin na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Byl členem Královské české společnosti nauk, České akademie věd a zahraničních učených společností. Příjmení Michálek přijal po své manželce za svobodna. Stal se uznávaným odborníkem na období reformace a husitského hnutí. Přikláněl se k názoru Palackého a Masaryka, kteří husitství viděli jako jeden z duchovních i mravních vrcholů českých dějin. Zcela odlišný výklad nabízel jeho stejně uznávaný odborník a oponent Josef Pekař. Odborný konflikt obou mistrů svého oboru a milovníků svého národa vycházel zřejmě z toho, že Bartoš po roce 1918 přestoupil z katolické církve do Českobratrské církve evangelické, kdežto Pekař zůstal věren katolické výchově. Bartošův autorský vrchol tvoří tři monografie – Čechy v době Husově, Husitská revoluce I. a Husitská revoluce II. František Michálek Bartoš zemřel 12. května 1972 v Praze.
-babok-
foto Profesor František Michálek Bartoš, 1929 © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
