Vztyčit či nevztyčit

26.05.2020 | 19:41
Vztyčit či nevztyčit

Měli bychom se dobře zamyslet nad svou nehynoucí touhou vztyčovat za každou cenu někomu někde nějaký pomník. Jednak se dříve či později může pomník někomu znelíbit, a navíc to leze do peněz – nejen když se staví, ale i když se pak bourá.

Vznikne-li potřeba přesto někoho uctít, navrhuji postavit nemocnici nesoucí jméno dotyčné osoby nebo po ní pojmenovat ulici. Pokud bude v budoucnu potřeba vymazat danou osobnost z dějin, nemocnice i ulice se dají snadno přejmenovat, a nastane-li v ještě větší budoucnosti potřeba osobnost rehabilitovat, lze celý proces zopakovat, jen opačně. Horší je to v případě pomníků již vztyčených. Například až generace narozené v minulém století přestanou chránit osobu Jana Žižky, bude se bourat na Vítkově, v Táboře, Čáslavi, Hořicích, Českých Budějovicích, u Sudoměře, Přibyslavi a kdoví kde ještě. Podobně byly v ohrožení pomníky T. G. Masaryka. Nejprve se za velké slávy vztyčovaly, ale již po 30 letech se ničily nebo stěhovaly do depozitářů. Po válce se nakrátko vystěhovaly z depozitářů, aby se po roce 1948 mohly opět ničit nebo se na dlouhých 40 let nastěhovat zpět do depozitářů. To proto, aby se ty, co zbyly, vrátily zpět, když Bůh dal, na svá někdejší místa. Po pádu mocnářství byl takto odstraňován kult Jana Nepomuckého, po „sametovce“ se vracející na svá někdejší místa – podobně jako mariánský sloup na pražské Staroměstské námětí. V tomto případě však jen překrucujeme dějiny. Pohnutky vedoucí k jeho odstranění roku 1918 dnes zpochybňuje fakt, že se jeho nedokonalá kopie vrací na Staromák. Sloup byl vztyčen roku 1650 Ferdinandem III. Habsburským jako dík Panně Marii za obhájení Prahy před Švédy (1648). Přitom Ferdinandův otec na stejném náměstí dal 21. 6. 1621 popravit vůdce stavovského povstání. Jan Amos Komenský měl však zcela odlišný postoj ke Švédům, když jim v čele českých a moravských protestantských exulantů otevřel v polském Lešně brány města. Protože věřil, že protihabsburská koalice umožní návrat totalitou katolické církve vyhnaných exulantů zpět do vlasti. Proto je mariánský sloup politickým symbolem, a nemáme-li skoliózu páteře, nemůžeme být pro jeho opětovné vztyčení a zároveň se hlásit k odkazu Komenského. To by se pak mohla vrátit na Letnou Stalinova „fronta na maso“, maršál do Bubenče, Kléma do Ostravy a má socha na Karlův most. Jako zatvrzelý Žižkovan, vědom si odkazu Franty Sauera, jenž prý zinscenoval pád mariánského sloupu na Staromáku, jsem rád, že Frantovi stále ještě patří dost možná nejkratší ulice na Žižkově.

Luděk Sládek



tento článek najdete ve vydání: KAM po Česku červen 2020

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Nyní na Google Play
Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.