(280 let)
Po smrti římského císaře Karla VI. Prusko vzneslo nároky na Slezsko a Bavorsko se Saskem neuznalo Karlovu pragmatickou sankci (19. 4. 1713). Jednalo se o výnos o nedělitelnosti habsburských držav, který měl zajistit nástupnictví Karlovým dětem – v případě vymření rodu po meči měl zajistit nástupnictví v ženské linii, tedy dcerám, předně Marii Terezii.
Války se vedly v letech 1740–1748, přerostly v mnohonárodnostní konflikt, do něhož se zapojily mocnosti jako Francie, Velká Británie a Španělsko. Jednou z bitev této války byla bitva u Zahájí 25. května 1742, kde se střetlo rakouské vojsko maršála Jana Jiřího Kristiána Lobkovice s vojskem francouzských maršálů Charlese Louise Auguste Fouqueta de Belle‑Isle a Victora Françoise de Broglie. Rakušané obléhali Francouze od listopadu 1741 opevněné na hradě Hluboká a 17. května 1742 je obklíčili v polesí Řídká blana. Týž den byli Rakušané poraženi v bitvě u Chotusic a Francouzi ležením v Písku spěchali do jižních Čech na pomoc svým oddílům. Lobkovic dal po zprávách o soustřeďování sil nepřítele 25. května 1742 v poledne zahájit ústup, zaskočený Francouzi. Na rakouské straně bojovalo 9 000 vojáků a Francouzů bylo i s posilami nakonec asi 18 000. Lobkovic se ukryl za českobudějovické hradby a vzdal obléhání Francouzů na Hluboké. Ztráty Francouzů byly 193 vojínů, 15 důstojníků, zraněný vévoda de Chevreuse a syn maršála de Broglie. Rakouské ztráty byly 500–600 mužů. Francouzský úspěch v této spíše šarvátce byl v Paříži prezentován jako velké vítězství.
-lgs-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
