(380 let)
Potomci Vikingů, dobyvatelé ze severu, se několikrát prohnali Čechami i Moravou. Hrůza a strach předcházely jejich vojsko. Na jaře roku 1642 tu byli zase…
Třicetiletá válka v Čechách a na Moravě měla na přelomu 30. a 40. let 17. století zcela jasnou „švédskou“ stopu. Obyvatelé obou zemí si mohli připadat jak někde u Stockholmu. Švédové pod vedením vrchního velitele Johana Banéra brázdili Evropou a „zavítali“ i k nám. Trochu si zaloupili a zase odjeli, aby se po nějakém čase vrátili. Když Banér v roce 1641 zemřel, zdálo se, že přijde úleva. Jenže ouha. Nastoupilo nové koště v osobě Lennarta Torstensona, které se chopilo nové funkce opravdu vzorně. Během přezimování v Německu přeorganizoval armádu a na jaře 1642 vpadl přes Braniborsko a Slezsko na Moravu. Hordy Švédů nejdříve po delším obléhání dobyly v květnu Hlohov, Lehnici a Svídnici v dnešním Polsku, aby vnikly do Slezska, a pádily k Olomouci, která je zajímala nejvíc. K tomu si Švédové jako zákusek podali Prostějov, Litovel, Šternberk a Uničov. V polovině června bylo splněno a Olomouc se stala nejvýznamnějším opěrným bodem v habsburské monarchii. Město začali postupně měnit v pevnost, opravili hradby, zrušili některá předměstí a rozbořili blízký Klášter Hradisko. Ačkoliv na jaře 1643 byli Švédové vytlačeni z řady moravských měst, v Olomouci zůstali kvůli válečným reparacím až do července 1650.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
