(810 let)
Bulla Aurea Siciliæ je v podstatě soubor tří listin, vydaných Přemyslu Otakarovi I. 26. září 1212 v Basileji budoucím římským králem Fridrichem II. Důvodem byla odměna českému knížeti (1192–1193 a 1197–1198) a třetímu českému králi (1198–1230) za podporu Fridricha v boji o říšskou královskou korunu.

Pojem Zlatá bula sicilská je v odborné i populární literatuře vnímán jako logický soubor tří listin sepsaných v Basileji notářem Jindřichem z Pairis pro Fridricha II. V prvním privilegiu sicilský král Fridrich II. Přemyslu Otakarovi I. potvrzuje královskou hodnost, starší výsady českého panovníka obdržené od římských králů Filipa Švábského a Oty IV. Brunšvického a udělení odznaků královské moci každému, kdo bude zvolen v Čechách. Tak bylo zachováno právo české šlechty na volbu svého panovníka. Dále bylo českému králi potvrzeno právo uvedení do úřadu pražských a olomouckých biskupů, se zachováním svobod, které biskupové obdrželi od předchozích římských králů. Český panovník měl být nadále osvobozen od všech povinností vůči říši, kromě účasti na říšských sněmech konaných nedaleko Českého království a povinnosti vypravit na korunovaci římského krále 300 jezdců nebo zaplatit 300 hřiven stříbra za jejich vypravení. Zlatá bula sicilská potvrzovala také vnitřní nezávislost českého státu a jeho formální začlenění do Svaté říše římské.
Druhé privilegium je adresované Přemyslu Otakarovi I. a třetí jeho bratrovi Vladislavu Jindřichovi, moravskému markraběti. V podstatě se jedná o seznam statků a zboží věnovaných Fridrichem II. oběma panovníkům. Záhadou je pouze formulace ve třetí listině, která Vladislavu Jindřichovi potvrzuje zboží „Mocran et Mocran“ se všemi právy a příslušenstvím. Výkladů je několik, snad se jedná o zahraniční léno nebo, a to je pravděpodobnější, o chybné označení notáře pro Markrabství moravské.
Význam buly je zpravidla spojován s udělením dědičného titulu královské hodnosti. Skutečnost je ale jiná. Již privilegium vydané knížeti Vladislavu II. (1158) obsahuje pasáž o dědicích královské hodnosti. Přesto Přemysl Otakar I. musel o dědičnost svého království bojovat. Právní význam buly poklesl čtyři roky po jejím vydání (1216), kdy byla nahrazena Zlatou bulou ulmskou. Neodkazuje se na ni ani Zlatá bula melfská (1231), která potvrzovala uvedení na trůn Václava I. Na významu jí dodala až panovnická koncepce Karla IV., ve snaze navázat na přemyslovskou tradici. Této skutečnosti využil národně obrozenecký proces 19. století, který prohlásil bulu dokladem historického nároku českého národa na vlastní státnost. Tak se Zlatá bula sicilská dostala do školních učebnic i veřejného povědomí. Pokud by se však dochovaly listiny o darování královské hodnosti Filipem Švábským a Otou IV. Brunšvickým, její význam by byl zcela jiný. Faktem zůstává, že originál listiny je uložen v Národním archivu v Praze.
Luděk Sládek