(160 let)
Český malíř a grafik Jan Bedřich Minařík se narodil 15. prosince 1862 na pražském Vyšehradě v čísle domu 25 Janu Minaříkovi (lakýrnický tovaryš) a Terezii, rozené Žaludová. Pokřtěn byl po otci Jan.
Dětství prožil v Podskalí, studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole u prof. Františka Ženíška (1887/88) a pak přestoupil na pražskou malířskou Akademii k profesoru Maxu Pirnerovi (1888). Po roce přešel do krajinářské školy prof. Julia Mařáka, kde studium úspěšně dokončil (1896). Poprvé se představil v časopise Zlatá Praha (1890), vystavoval s Krasoumnou jednotou (1892), jeho díla se objevila na vánoční výstavě Umělecké besedy (1896) a obrazy mu otiskl i Světozor (1898). S A. Slavíčkem a S. Lolkem navštívil Německo, Belgii a Francii (1907). Když mu na jaře 1914 v Podolí‑Dvorcích Sokol uspořádal výstavu, Muzeum Prahy tu zakoupilo 74 jeho děl. Minařík se proslavil především jako malíř motivů mizející a bořené Prahy. Po roce 1897 to jsou také lesní interiéry a kritika ocenila také jeho technicky malovaná zátiší (1931). Ve vrcholném období 1907–1911 vznikají jeho „nesmrtelné“ obrazy, na kterých zachytil s osobitou poetičností předasanační podobu Josefova a některých částí Starého a Nového Města. Ucelenou kolekci Minaříkových pražských motivů „ukrývá“ Muzeum hlavního města Prahy. Jan Bedřich Minařík umírá 26. 5. 1937 v Praze.
-lgs-, foto Wikimedia Commons; Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
