(450 let)
Český šlechtic a spisovatel Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka je známým nedobrovolným účastníkem pražské defenestrace roku 1618. Odnesl si těžké zranění hlavy, po vyléčení emigroval do Pasova a do Čech se vrátil až roku 1622.
Byl potomkem rodu, který se hlásil k Jednotě bratrské. Narodil se 1. prosince 1572 na tvrzi v Čestíně jako syn Adama Slavaty a Doroty z Kurcpachu. Vlivem jezuitských škol a své druhé matky Kateřiny z Montfortu přešel na stranu římskokatolického vyznání. Díky tomu zastával významné veřejné funkce, kdy byl mj. český královský místodržící a karlštejnský purkrabí. Po návratu do Českého království zastával opět vysoké politické pozice a až do konce života byl nejvyšším kancléřem, který směl užívat titul říšského hraběte. Roku 1630 byl pasován na rytíře Řádu zlatého rouna od španělského krále Filipa IV. Odkoupil zpět své zkonfiskované rodinné panství v Košumberku i několik statků. Byl odpůrcem poněmčování Českých zemí během třicetileté války a spolupracoval na nahrazení staré zemské ústavy Obnoveným zřízením zemským roku 1627. Na konci života napsal knihu pamětí Historické spisování ve 14 svazcích. Byl ženat s Lucií Otýlií z Hradce, se kterou měl tři syny. Po smrti manželky v roce 1633 se přestěhoval do Vídně, kde 19. ledna 1652 zemřel. Pochován byl v jezuitské kapli sv. Máří Magdalény v Jindřichově Hradci.
-aba-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
