(105 let)
V Rumburku vypukla vzpoura českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko‑uherské armády 21. května 1918. Důvodem byl nedostatek potravin, nevyplácení žoldu a šikana ze strany důstojníků.
Po šesté hodině ranní odepřelo 65 mužů poslušnost velitelům a proti rozkazu nastoupili se zbraněmi. Postupně se ke vzpouře přidávali další vojáci a jejich počet dosáhl přibližně 700 osob. V plánu měli spojit se s dalšími českými vojáky z 18. pěšího pluku v České Lípě a vyvolat mohutný protest. Po obsazení Rumburku se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko‑uherské armády a došlo zde k potlačení vzpoury. Její vůdci, František Noha, Stanislav Vodička a Vojtěch Kovář, byli 29. května 1918 ráno zastřeleni. Stejný den ve večerních hodinách došlo na popravu Jakuba Bernarda, Jiřího Kováříka, Jakuba Nejdla, Františka Poura, Jana Pelnáře, Antonína Šťastného a Jindřicha Švehly. Dalších 14 trestů smrti bylo zmírněno na mnohaletý žalář, 116 vzbouřenců bylo posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti. Prvorepublikové orgány nehodnotily tuto vzpouru jako akt národního odboje.
-mf-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
