(55 let)
Jaro 1968 vonělo novou nadějí. Přešlo však v horké léto s nepříjemným lepkavým potem vojáků na dočasné návštěvě. Ta trvala až do roku 1991.
Bylo to úplně symbolické a muselo to být úžasné. Příroda se probouzela po dlouhé zimě prvními květy, zpěvem ptáků a hlavně krásně voněla jako každé jaro očekáváním. K tomu všemu se podobně probouzelo celé Československo a upíralo naděje k probíhajícím společenským změnám. Jiný náhled na celou situaci ale měli pánové o necelé dva tisíce kilometrů východně od Prahy. Moskva s velkou nelibostí sledovala celý ten kvas a několikrát upozorňovala čelné představitele státu na „špatnou cestu“, kterou se vydali. Mluvila o kontrarevoluci a nepřátelích socialismu. Trpělivost jim došla koncem léta. 21. srpnové noci roku 1968 se probouzela celá země za hukotu letadel, tanků a těžké techniky. Vojska pěti států Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu obsadila během několika hodin klíčové instituce a následně celou zem. Invaze vyvolala odpor obyvatelstva, které se pokoušelo s vojáky diskutovat a někde i bojovat. Vše bylo ale předem jasné. Místa odporu byla postupně likvidována a vedení země nahrazeno z pohledu Moskvy spolehlivějšími lidmi. Nově nastavené poměry utahovaly šrouby krátkodobé svobody a nastalo strnulé období normalizace pod dohledem Sovětů. „Dočasný“ pobyt vojsk se protáhl do června roku 1991.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
