(145 let)
Do rodiny chalupníka a kupce Jakuba Demla a jeho druhé ženy Antonie Bělochové se v Tasově 20. srpna 1878 narodil syn Jakub. V 11 letech byl vyslán do rodiny v Rakousku, aby se naučil německy.
Později studoval třebíčské gymnázium a prvně publikoval ve školním časopise Sursum. Mezi lety 1897–1899 pak v Zájmech lidu, Novém životě, Dvacátém věku a Museu. Roku 1902 byl vysvěcen na kněze. Působil v Kučerově u Vyškova a přátelil se s Otokarem Březinou. Svou první knihu nazval Slovo k Otčenáši Františka Bílka. V roce 1905 se vymezil proti klerikalismu. Tou dobou vydával dílo grafika Františka Bílka. V roce 1907 byl dočasně zbaven kněžských povinností. Josef Váchal ilustroval jeho Horu proroků i text Hrad smrti. K dalším dílům patří Moji přátelé (1913), sbírka básní Miriam (1916) či cyklus Šlépěje (od 1917). Mecenáškou mu byla Pavla Kytlicová. V letech 1921–1928 byl členem Sokola. Výtisky Šlépějí XIII byly zabaveny pro kritiku Masaryka. Dílo Mé svědectví o Otokaru Březinovi kritizoval např. F. X. Šalda, ale autentičnost potvrdil Karel Čapek. Známé je jeho Zapomenuté světlo (1934), které bez cenzury vyšlo až v roce 1985. V roce 1996 pak vznikl na motivy knihy stejnojmenný film. Během okupace se hlásil k antisemitismu. Po válce byl obviňován z kolaborace pro členství v organizaci Veřejná osvětová služba. Na jeho obranu vystoupil básník Vítězslav Nezval. Zemřel v Třebíči 10. 2. 1961 a pohřben byl v areálu tasovského kostela.
-mf- , foto © Wikimedia Commons; Jiří Sedláček
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
