Čas adventu a Vánoc nás i dnes přesvědčuje o tom, jak je příjemné se zastavit v každodenním shonu. Po staletí z generace na generaci si předkové mezi sebou předávali kouzlo těchto svátků oslavujících radost z lidské pospolitosti, obětavost a víru v nový začátek.

Na svatou Kateřinu 25. listopadu se obvykle konaly poslední taneční zábavy před adventem.
Na svátek svatého Ondřeje 30. listopadu začíná advent, čtyřtýdenní doba rozjímání, půstu a příprav na příchod Spasitele. Zároveň se však lidé snažili poodhalit roušku budoucnosti a při odlévání olova zjistit, co je čeká.
V den svaté Barbory 4. prosince se řežou větvičky třešní. Věřilo se, že pokud vykvetou na Štědrý den, svobodná dívka, která se o ně starala, se do roka vdá. V některých vesnicích na Horácku v předvečer tohoto svátku obcházely vesnicí bílé postavy barborek, přestrojené dívky, které navštěvovaly rodiny s dětmi. Hodné odměnily pamlskem, zlobivým pohrozily metlou. Na Valašsku chodila v předvečer svátku Neposkvrněného početí Panny Marie 8. 12. Mikulášova matička. Oblečena byla v bílých plachtách, příchod oznamovala cinkáním malého zvonku a vcházela beze slov s košíkem a prutem či metličkou v ruce. Poslušným dětem nadělovala drobné dárky (často sušené ovoce) nebo slúpek, tenkou svíčku svinutou do různých tvarů, když ji dětem zapomněl darovat Mikuláš. Neposlušné děti, co se nechtěly modlit, trestala prutem. V tichosti pak zase odcházela k další rodině.
13. prosince si připomínáme svatou Lucii. V tento den se mělo ukončit předení a draní peří. Kolovraty se stěhovaly na půdu, kde odpočívaly až do 6. ledna. V některých místech Valašska a Horácka na dodržování zákazu předení dohlížely bíle oděné ženské postavy, které se nazývaly lucky. Měly zamou­čenou tvář, vlasy zakryté bílou plachetkou, v ruce husí brko, pohybovaly se mlčky a velmi důstojně. Prohlížely příbytek, zda hospodyně nepřede a řádně uklízí na vánoční svátky. Pohybem brka naznačovaly obřadní vymetání příbytku před vánočními svátky.
V lidovém prostředí byl Štědrý den považován za jeden z nejvýznamnějších svátků v roce. Příbytek byl uklizen a sváteční jídla k obřadní večeři měla hospodyně připravena. Zároveň byl tento den (zvláště večer) opředen magickým kouzlem. Vázala se k němu celá řada zvyků, které měly buď poodhalit roušku halící budoucnost jednotlivců, nebo příznivě naklonit osud v následujícím roce.
Na svatého Štěpána 26. prosince odcházeli čeledíni a děvečky ze služby. Do nové služby nastupovali až na Nový rok. Hospodář jim dal výslužku v podobě buchty nebo bochníku chleba, aby v době volna netrpěli hladem. Tomuto pečivu se říkalo mládě. V tento den ve vesnicích obcházeli koledníci, kteří přáli štěstí a zdraví. Děti chodily na koledu k příbuzným a kmotrům, od kterých dostávaly za odměnu pamlsky a někdy i drobné mince.
V lidovém prostředí skončilo období zimních svátků na Tři krále 6. ledna. Odstrojil se vánoční stromeček, hospodář si z něho uložil kmínek. Ten použil na jaře, když poprvé vyjížděl na pole, aby si z něj zhotovil násadu k biči. Tímto bičíkem obřadně zapráskal a věřil, že se mu úroda vyvede. Na Tři krále vesnicí obcházeli chlapci přestrojení za Kašpara, Melichara a Baltazara, zpívali píseň My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám… Za koledu dostávali opět odměnu v podobě pečiva, jablek a sušeného ovoce.

foto © Jan Kolář, Pavel Bulena a fotoarchiv muzeí

Národní muzeum v přírodě
e­‑mail: muzeum@nmvp.cz
FB: NarodniMuzeumVPrirode
www.nmvp.cz