(545 let)
Z toho by Karel IV. radost neměl. Ačkoliv si přál nedělitelnost území Českého království, najednou tu byli dva králové. Vladislav Jagellonský a Matyáš Korvín se nakonec dohodli.
Již za vlády Jiřího z Poděbrad začaly problémy se sousedy v Uhrách. Jiří byl totiž označen papežem za kacíře a Matyáš byl papežem pověřen problém vyřešit. V několika střetech se mu nepodařilo vojska Jiřího porazit, ovládl ale Moravu a nechal se v Jihlavě korunovat českým králem. Mezitím Jiří v roce 1471 zemřel a problém se přesunul na nově zvoleného krále Vladislava Jagellonského. Česko- a vlastně polsko‑uherské spory nakonec vyřešila smlouva o příměří, která byla vyhlášena 7. prosince 1478 na radnici v Olomouci. Vše bylo posléze potvrzeno Olomouckou smlouvou 21. července příštího roku. Oba muži mohli používat titul „český král“, přičemž Vladislav vládl jen v Čechách a Matyáš jen na Moravě, ve Slezsku a v obou Lužicích. Zajímavostí je, že vítěze, který bere vše, měla určit smrt jednoho z nich. Ta si vybrala v roce 1490 Matyáše Korvína a Vladislav Jagellonský byl maďarskou šlechtou nečekaně zvolen i králem uherským. K tomuto rozhodnutí jistě přispělo i 400 tisíc uherských zlatých, které byly v pozadí. Když by zvolili uherským králem dle přání Matyáše nemanželského syna Jana, bylo by to zadarmo. Tímto aktem došlo opět ke spojení zemí Koruny české pod jednoho panovníka.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
