(135 let)
Václav Kaprál se narodil v Určicích č. p. 84 u Prostějova 26. března 1889 do rodiny Josefa Kaprála a Františky, rozené Vyhlídalové. Budoucí český klavírista, pedagog, sbormistr, publicista a hudební skladatel měl bratra Bohumila.
V Brně studoval skladbu u Leoše Janáčka, později pokračoval u Vítězslava Nováka v Praze. V letech 1911–1934 byl ředitelem Hudební školy v Králově Poli. Od roku 1927 do roku 1947 pracoval jako externí učitel hudby na univerzitě. V letech 1936 až 1947 byl řádným profesorem na Státní konzervatoři v Brně. V Paříži se i díky své dceři Vítězslavě Kaprálové sblížil s Bohuslavem Martinů, kterého byla Kaprálová žačkou. O smrti jediné dcery se dověděl v červenci 1940 během koncertu v Luhačovicích, kdy tajně vyslechl vysílání stanice BBC do zahraničí. 17. 9. 1942 byl zatčen v rámci akce „E“ (Emigrace) pro účast bratra Bohumila v zahraničním odboji, následně byl vězněn v Brně Pod Kaštany a před Vánocemi 1942 byl přemístěn do internačního tábora ve Svatobořicích, kde se dožil konce války. Zde se mu podařilo založit a vést mužský a ženský pěvecký sbor a komponovat. Václav Kaprál ve své tvorbě vycházel z lidových motivů a k jeho častým tématům patřila láska k přírodě, dítěti a ženě. Za svůj život vytvořil na šedesát skladeb, ke kterým patří např. Čtyři sonáty (1912, 1921, 1924 a 1939), Česká mše (1943), Svatobořické lidové písně (1944) či Balada pro violoncello (1946). Od roku 1935 byl členem Československé akademie věd a umění a v letech 1945–1947 prvním předsedou Syndikátu českých skladatelů. Zemřel 6. 4. 1947 a byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
-felix-, foto © Wikimedia Commons; Ben Skála
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
