(175 let)
Druhorozený syn sedláka Jana Probošta a Marie, rozené Chudobové, kterému dali jméno Josef, se narodil 9. března 1849 v Třebechovicích pod Orebem. Vyučil se truhlářem u mistra Podstaty.
Ve dvaceti letech musel na 12 let nastoupit do vojenské služby, kdy deset let sloužil jako pěšák a poslední dva roky jako domobranec, a prošel Itálií, Rakouskem, Uhrami, Balkánem i Polskem. Po návratu domů převzal hospodářství po otci (1882), starší bratr Karel dědictví odmítl, protože vystudoval a stal se městským tajemníkem. Statkář a příležitostní povozník Josef se 7. 2. téhož roku oženil s o 15 let mladší Annou Faltovou (1864–1929) z Divce, se kterou měl dceru Annu (* 1892; † ???). Josefův sen se začal uskutečňovat poté, co mu zemřel sedmiměsíční syn Josef (*1883) a on chtěl vyřezat ženě k Vánocům jesličky. Když s pomocí řezbářů Viléma Krištofa a Josefa Kapuciána betlém dokončil (1885) a daroval Anně, snad obdiv ženy, sousedů a známých jej nadchl myšlenkou pro dílo velkolepější. Josefa vyřezávání a vymýšlení betlému bavilo víc než práce rolníka a povozníka. Zaníceného kolegu našel v Josefu Kapuciánovi. Řezbářský mistr se z Jaroměře přiženil do Třebechovic (1867), žil jen svou řezbou a během 20 let pohřbil tři děti i dvě manželky. Probošt mu nabídl, aby bydlel u něho na statku a místo nájemného aby vřezával figurky do betléma. Kapucián vyřezal většinu postaviček. Jako věřící se na procesích v polských Vambeřicích inspirovali betlémem Longina Wittiga, který se díky mechanismu hýbal. Josef se rozhodl. Svůj sen dá do pohybu. Ale ani po dvou pokusech neuspěl, až když mu pomohl sekerník Josef Friml, co dělal mechanismy do pil a mlýnů ze dřeva. Josef byl vedoucím projektu a choreografem pohybu lidí a zvířat. Veřejnosti představil svůj betlém roku 1906 na výstavě Zemské jednoty řemeslnické v Chrasti u Chrudimi, kde získal první místo. Josef za „betlémaření“ utratil moc peněz a vybrané vstupné často propil. Když se v roce 1906 rozloučil s Kapuciánem, hluchý řezbář poslední dva roky života strávil v chudobinci. Po úmrtí Josefa Probošta 20. 3. 1926 začal ve stodole padat na betlém prach. Vdova s dcerou se rozhodly betlém prodat s podmínkou, že zůstane v Třebechovicích. Nakonec ho koupil učitel František Skřivan (1934) s finanční podporou továrníka Jaroslava Burdycha pro sbor Československé církve husitské. Časem dostal betlém elektromotor a na valníku jen tak pod plachtou procestoval tehdejší Československo. Po roce 1945 propadl zčásti opravený betlém státu, který jej chtěl po únoru 1948 spálit jako „produkt náboženského tmářství“. Nakonec jej, díky Bohu, získalo město Třebechovice pod Orebem.
Luděk Sládek, foto © Zdeněk Proks
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
