(230 let)
Do rodiny Josefa hraběte z Kolowrat a jeho druhé manželky, hraběnky Valburgy z Morzina, se 12. září 1794 v Praze narodil syn. Pokřtěn byl Jan Nepomuk Karel hrabě Krakowský z Kolowrat, leč zvaný byl Hanuš.
Po studiích na Karlo‑Ferdinandově univerzitě (r. 1816) vstoupil do služeb Českého zřízení zemského a zastával funkci guberniálního rady. Byl členem Suverénního řádu maltézských rytířů, cestoval po Itálii a Palestině. Při výstupu na Vesuv přišel o oko. V letech 1845–1846 přebudoval původně renesanční tvrz v Hradišti, na okraji Blovic u Plzně, na klasicistní zámek. V roce 1848 se ve Vídni zúčastnil Slovanského bálu a v Praze podepsal Palackého provolání k neslovanským národům Rakouska. V průběhu života zdědil panství Merklín, Ptenín a Ježovy (1815), Hradiště a Březnici (1824), Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice ve východních Čechách, Velké Dvorce na Tachovsku a Košátky na Mladoboleslavsku (1861). I díky majetku se mohl věnovat dobročinnosti, za což byl vyznamenán křížem rytíře Nejvyššího řádu Kristova i Leopoldovým řádem. Patřil do okruhu zakladatelů Vlasteneckého, později Národního muzea (1818). Od roku 1822 byl členem jeho správního výboru a ročně přispíval na jeho činnost částkou až 300 zlatých. Od roku 1836 byl také kurátorem Matice české, podpořil dostavbu Chrámu sv. Víta v Praze a stavbu Národního divadla. Byl autoritou českého národního obrození a podporovatelem spolků. Zemřel v Praze 26. 6. 1872 a pohřben byl v rodinné hrobce v Rychnově nad Kněžnou.
-felix-, foto © Wikimedia Commons, Marešovhan
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
