(65 let)
Elektrický valčík dvojice Uhlíř a Svěrák plně vystihuje celou situaci. Elektrický proud a jeho postupné zavádění přinesly revoluci. Československo bylo mezi prvními na světě.
Objev elektrického proudu má podobný význam jako vynález knihtisku nebo třeba aktuálně se rozvíjející možnosti internetu a umělé inteligence. Konkrétně proud střídavý má navíc tu výhodu, že u něj lze snadno měnit napětí a efektivněji jej přenášet na velké vzdálenosti. Tím se odstartoval proces, který byl v Československu zahájen zákonem o elektrifikaci v roce 1919 s podporou 75 milionů korun na deset let. Země Františka Křižíka už dávno v tomto směru měla slušný náskok. Sám Křižík zprovoznil první větší elektrárnu v roce 1889 v Praze na Žižkově, ale předtím vznikala samostatná místa s dynamy, obloukovými lampami nebo žárovkami třeba v Písku, Plzni, Pardubicích atd. Celkovým problémem ale byla roztříštěnost, nejednotnost, takže o síti, jak ji známe dnes, nemohla být řeč. Převažoval jednosměrný proud a vyráběl se jako jedno-, dvou- a třífázový. Do vzniku Československa byla elektrifikována asi třetina Čech a dvě procenta Slovenska. Unifikace byla naprosto nutná a pak už to jelo… Celý proces elektrifikace byl zakončen v září 1960, kdy „doba temna“ bez elektřiny skončila v obci Zlatá Baňa na slovenském Prešovsku. Ocitli jsme se ve skupině pěti zemí světa, které dokončily elektrifikaci celého území. Ale ve skutečnosti se situace zdaleka neblížila tomu, co známe dnes, kdy máme zásuvky na každém rohu.
-babok-,
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
