Kopřivnice, více než dvacetitisícové město, se nachází se na severní Moravě v podhůří Beskyd. Tísní se v údolí mezi dvěma kopci – Červeným kamenem a Bílou horu. Tyto přírodní dominanty jsou symbolicky zachyceny v podobě barev také ve znaku města. Rozhodnutí vybudovat na úbočí Červeného kamene hrad Šostýn bylo pro dnešní město zásadní, i když z hradu je dnes jen zřícenina. Šostýn – stejně jako sousední štramberský nebo mnohem větší a důležitější hukvaldský hrad – plnil ve své době roli ochránce obchodní cesty vedoucí skrz Moravskou bránu – tzv. Jantarové stezky.
Za to, že se z malé osady pod Šostýnem stalo významné průmyslové město, vděčí Kopřivnice několika důležitým rozhodnutím a událostem. Především dvěma významným kopřivnickým rodinám. Rodině Rašků a rodině Šustalů. První z nich stojí za založením ve své době věhlasné továrny na hliněné zboží, která své produkty, např. keramiku, kameninu, kachle a kachlová kamna, vyráběla celých 150 let. Druhá rodina je spojena se zahájením řemeslné výroby kočárů a bryček. Ta byla započata v dílně u tehdejšího dědičného fojtství a v průběhu času a v nových prostorech – i díky spojení s rodinou Rašků – se dále vyvíjela do současné podoby, továrny dnes známé pod značkou Tatra.
Právě důležité historické okamžiky města jsou zachyceny v dnešním muzeu Fojtství, které vzniklo v původním fojtově domě vedle zmiňované dílny. Historii samotné kopřivnické vozovky, pozdější automobilky Tatra, zachycuje atraktivní expozice v technickém muzeu v centru města. Při jeho prohlídce objevíte řadu vzácných exponátů a seznámíte se s bohatou škálou výroby této továrny. Firma totiž v minulosti nevyráběla jen nákladní vozy jako dnes, ale také osobní automobily, železniční vagóny, letadla a některé další unikáty. Je zde k vidění i replika prvního automobilu vyrobeného v Rakousku-Uhersku nebo národní technická památka – motorový železniční vůz „Slovenská strela“.
Ačkoli byla Kopřivnice v roce 1910 povýšena na městys a v roce 1948 na město, ještě dlouho poté si zachovala svůj vesnický charakter s roubenými domy a poli. Vždyť v roce 1950 mělo město jen 6000 obyvatel. Až rozmach automobilky Tatra – především v 70. letech dvacátého století – zcela změnil tvář Kopřivnice. Továrna zabrala – a stále ještě zabírá – významnou část města. Růst výroby vyvolal potřebu nových zaměstnanců a s tím souvisejícího nového bydlení a doprovodných služeb. Velká stavební činnost pohltila kus historie a Kopřivnice dostala podobu moderního města s novou zástavbou – za symbol té doby lze považovat panelový dům.
Tento překotný vývoj stojí za dnešní podobou města, a tak zde těžko budete hledat historické náměstí s podloubím jako v jiných městech. Avšak Kopřivnice své náměstí má, i když spíš názvem než vzhledem. Nachází se nedaleko současného centra a tvoří ho park s neogotickým kostelem sv. Bartoloměje. Ovšem stačí udělat pár kroků a najednou se z moderního města ocitnete v úžasném prostředí okolních lesů a luk nebo v malebném historickém Štramberku, jenž plynule navazuje na Kopřivnici. Při putování okolím je dobré zavítat třeba na Bezručovu vyhlídku nebo rozhlednu na Bílé hoře. Z ní uvidíte celou tzv. Lašskou bránu Beskyd, kterou vedle Kopřivnice tvoří i Štramberk, nedaleký Freudův Příbor či Janáčkovy Hukvaldy.
Mimochodem i Kopřivnice má své významné rodáky. Z mnohých jmenujme Emila Zátopka, slavného olympionika a velkou, nejen sportovní osobnost. Jemu a jeho ženě Daně je věnována expozice v budově technického muzea. Nebo Zdeňka Buriana, významného malíře a ilustrátora, který má svou expozici v Šustalově vile. Ta se nachází v blízkosti jeho rodiště, domu, který byl součástí tehdejší továrny na hliněné zboží. A právě v Šustalově vile je také expozice věnovaná historii této továrny.
Současná moderní Kopřivnice již není tak svázaná s automobilkou Tatra. Už neplatí, že město a Tatra jedno jsou. Přesto město na svou automobilovou historii nezanevřelo, naopak navázalo novou průmyslovou zónou s novými podniky. A tak i dnes platí, že Kopřivnice je město automobilů, ale nejen automobilů.