Terezínská pevnost byla založena roku 1780 císařem Josefem II. za účelem obrany hranic Čech proti útokům ze severu. Představuje vrchol evropského bastionového pevnostního stavitelství. Složitě vypadající trojitý věnec mohutných valů dovoloval obráncům křížovou palbou pokrýt celé předpolí a útočník se tak neměl kde schovat. Dodnes funkční systém obrany vodou dovoloval nejen zaplavovat rozsáhlé kotliny kolem pevnosti, ale i vyvolat umělou vlnu ničící každého nepřítele, který by stál v cestě. Mimo to se pod terezínským opevněním klikatí několik desítek kilometrů podzemních minových chodeb. Ty umožňovaly postupujícího útočníka podzemním výbuchem vyhodit do povětří.
Roku 1790 byla pevnost prohlášena za bojeschopnou. Ale k jejímu přímému obléhání nikdy nedošlo. Zůstala navždy nepokořenou panenskou pevností, jak se tehdy říkalo. To však neznamená, že by pevnost nesplnila svou úlohu. Jako vojenská základna a zásobovací uzel pro válečné operace v severních Čechách a v Sasku sloužila více než dobře.
Poprvé již roku 1813, kdy hrozilo, že Napoleon vtrhne do Čech, byla pevnost plně připravena k boji. Nakonec však byli Francouzi poraženi v bitvě u Chlumce a Terezín se pak stal spíše velkým lazaretem. Podruhé v roce 1866, když se schylovalo k válce s Pruskem byla pevnost znovu uvedena do stavu maximální bojeschopnosti. Týdny a týdny obránci v potu tváře, ve dne v noci, v neustálých deštích vylepšovali opevnění Terezína i okolních návrší. Dokonce se zde i střílelo, ale hlavní pruská armáda táhla nakonec jinudy. Rozvoj dělostřelectva, zejména zvýšení jeho dostřelu, nakonec odsoudilo terezínskou pevnost ke zrušení. Opevnit kopce za Litoměřicemi by bylo příliš náročné, a tak byl městu zrušen pevnostní status. Terezín však i nadále zůstal vojenským městem plným skladů a kasáren. Ale také důstojníků, odpoledního korzování okolo hradeb či promenádních koncertů. Bylo to překrásné město kypící veselým životem.
Temnou skvrnou na historii města jsou události během druhé světové války. Po vzniku protektorátu německá okupační moc navázala na tradici zdejší věznice z dob Rakouska-Uherska a v Malé pevnosti zřídila věznici pražského Gestapa. Prošlo zde několik desítek tisíc vězňů. Část z nich zde byla popravena, část pokračovala do dalších věznic a koncentračních táborů. Aby toho nebylo málo, od roku 1941 bylo vyklizeno samotné město a vzniklo zde židovské ghetto. Sběrný tábor před transporty do dalších zejména vyhlazovacích táborů. Terezínem tehdy prošlo přibližně 140 000 lidí. Asi 35 000 jich zde zemřelo.
To vše můžete v pevnosti dodnes vidět. Od památek na dobu císaře Josefa II. až po pochmurnou dobu okupace. Mírou svého dochování představuje Terezín jedinečnou kulturní památku zapsanou na seznamu čekatelů UNESCO.